Hradec Králové

Barokní kapli sv. Klimenta dal vystavět Vratislaw z Mitrovic v letech 1714 - 1717. Autorem stavby je pravděpodobně J. B. Santini.

Vnitřní prostor kaple je založen nad půdorysem hloubkově založeného oválu. Jednotlivá kladí jsou vynášena sdruženými jónskými pilastry, členícími stěnu do osmi polí. Prostor je zaklenut kupolí nad oválem s půdorysně oválnou lucernou ve vrcholu.
Jako u všech mistrových staveb, je i zde kladen důraz na hru světla a stínů.
I v tak malé prostoře dokázal Santini spojit jednotu dokonalé hmoty s duchovní inspirací. Při hlubokém záklonu a pohledu do světlíku lucerny za denního světla je člověk jakoby pohlcován tímto prostorem a snad i ovlivňován.

Pro výběr návrhu skříně varhan jsme hledali inspiraci v českém varhanářství baroka. Proto náš návrh členění prospektu čerpá z děl varhanářského mistra Abrahama Starka z Lokte. Konkrétně z již neexistující varhanní skříně, která byla umístěna na Wolmutově kruchtě v katedrále sv. Víta v Praze. Ta byla odstraněna při stěhování této kruchty do lodě transeptu na začátku 20. století.

Se zástupci investora bylo z praktických důvodů rozhodnuto, že nástroj bude umístěný na podlaze kaple ve výklenku pod oknem. Bylo hned jasné, že pokud se mají varhany ztotožnit s prostorem, budou muset respektovat nastolenou a zcela jasnou vertikálu stavby. Proto už hmota skříně tuto snahu zdůrazňuje. Na poměrně malém půdoryse, který je dán rozměrem výklenku, vyrůstá vysoká stavba, která sahá téměř k oknu. V detailech pak dále jsou prořezy hlavních říms nad prostředními píšťalami, které jakoby „nadstavují“ délky píšťal. Symbolicky tak zvuk vertikálně chrlí ke kopuli, kde se spojí se „světlem“.
Strohé profilace říms čerpají z nového obětního stolu a ambonu, které zvýrazňují jednoduchost prostoru.

Pro zhotovení celého nástroje jsme zvolili masívní dubové dřevo, které je již v kapli přítomno a také barevnost po určité době bude odpovídat ostatnímu inventáři.
Konstrukce nástroje také čerpá z tradičního řemesla. Traktura je mechanická s použitím dřevěných prvků bez plastů a moderních materiálů. Specialitou bylo ruční opracování cínoolověné slitiny pro zhotovení píšťal, které je patrné hlavně na vnitřních píšťalách. Všechny dřevěné píšťaly jsou také ručně opracovány hoblíkem.
Vzdušnice jsou zásuvkové z masívního dubu s ucpávkami jednotlivých kancel. Ventilové komory jsou na kancelách vylepeny kvalitní ovčí kůží, rovněž i ventily, kde je disponována dvojitě. Průchodky traktury jsou opatřeny klasickými koženými pulpetami. Vzdušnice pro manuály je společná, takzvaně zdvojená v jednom rámu a pro pedál samostatná. Měch je klínový s dvojitým skladem a tremolo také staré konstrukce – kanálové.

Právě tato celková koncepce, která čerpá z klasického barokního varhanářství, zaručí nejlépe dlouhou funkčnost nástroje. Je to zkušenost, kterou prodělali varhanáři 20. století, kdy přes množství moderních vynálezů v oboru dospěli ke zjištění vyjímečnosti starých jednoduchých nástrojů. Ty jsou totiž snadno udržovatelné bez větších nákladů po staletí a nakonec dají lépe vyznít ušlechtilosti tónu píšťal.

Dispozice, technická dokumentace: Mgr. Jaromír Kánský
Dispozice, intonace: Josef Brachtl

Hudební ukázka: B. M. Černohorský - TOCCATA, hraje Pavel Černý (stáhnout mp3)

Hudební ukázka: J. Seger - TOCCATA, hraje Pavel Černý (stáhnout mp3)